na Blog.cz

Blog byl tento víkend přestěhován na novou "doménu". Možná se ptáte proč, kor když rubriky i designe zůstal více méně stejný... Nebudu na to odpovídat, berte to prostě jako fakt. :) Šlo především o adresu... 

Zde adresa: http://taradorizp.blog.cz/

Ve chvíli, kdy všechny důležité věci z tohoto blogu přesunu kompletně na novou adresu, bude tento blog zrušen. 

Nesčetně slibů a velkém comebacku, plány na zlepšení... Mezitím však hroutící se blog, bez příspěvků, s klesající návštěvností... Co za tím stojí? Málo času, nechuť, neschopnost produkovat? Ať to bylo co to bylo, s narůstajícími požadavky ve škole ze strany vyučujících a s klesajícím počtem akcí bych ráda celý blogový maraton obnovila... Resp. přestěhovala na jinou adresu a začala od začátku, ale za to ve... aspoň ve středním... 

Zachovejte přízeň... T. D. 

V úterý jsem se probudila a bylo mi šíleně zle... A jak se občas stává, hned po ránu se mezi rodičovstvem a potomkem strhne nepředstavitelná hádka, sem tam přilítne i nějaká ta rána... Po ukončení roztržky jsem se naštvaně vydala do školy. Spontánně jsem se rozhodla jít večer po práci na Markétu Lazarovou, ještě před odchodem jsem si dva propadlý lístky rezerovala a těšila se. Jenže ouha. Když jsme přišly do DISKu, Markéta byla vyprodaná. Do sálu se nevešla už ani myška. Ač počítač doma lístky "zarezervoval", tak ten poslední den se to na pokladnu vůbec nedostane... Začaly jsme kňourat, vztekat se jak malý... Hledaly jsme způsoby, jak se do sálu dostat, ale nakonec jsme se rozhodly jít na kafe do Rock Café a dát jeden den hercům z DAMU pokoj.

Ve středu jsme jim ale pokoj nedaly! Kazimír a Karolína byla výzva! Ač jsem tuto hru už 3x viděla, některé postavy bych mohla bez větších zkoušek alternovat, jak mám zmáklej scénář, přesto jsem se dost těšila.

Ovšem, naše nadšení netrvalo moc dlouho... Tomáš onemocněl a místo něj zaskakoval jiný herec. I když se snažil, text jakžtakž ovládal, nějak mi do tý role nesedl... Lidi v sále byli nepředstavitelně suchý, nikdo se nesmál a na konci skoro ani netleskal... Byly jen 2 děkovačky a na hercích bylo vidět, že jsou z toho dost v rozpoložení... A přitom hráli tak skvěle! (Jako pokaždý.) Sice jsem schytala od Igora nálož piva na nohavici, ale pro jeho "Tak na to! Do prdele!" jsem mu to odpustila. Škoda té potichlé suché atmosféry... Jakoby tam všichni šli jen kvůli Tomášovi a nedokázali ocenit kvality ostatních, které nejsou malé...

Ve čtvrtek jsem, aby toho nebylo málo, do DISKu naklusala znova. Tenktokrát jsem ze hry Pannenky znala jen dva představitele - Danu Markovou (zpívá s Tomášem nenávratnou) a Igora O. Při příchodu jsem zjistila, že Dana dneska nehraje, což mě mírně zklamalo, protože jsem se na ní těšila... Sál byl docela zaplněn a po 19:30 představení začlo. Podle obsahu hry jsem čekala nějakou tragédii, kde se ani jednou nezasměju a opak byl pravdou. Hned při první scéně, kdy se chlapci pokoušeli otevřít pivo sál burácel smíchy a po úspěšném otevření se herci dočkali i potlesku. Celkově představení bylo spíš vtipný... Jen tak pro představu o čem hra je (okopírováno ze stránek DISKu):

Hra byla nadmíru povedená, dokonalé efekty, rekvizity, hudba, která vám zní v hlavě ještě dlouho potom... Taneční výkony, vtipné hlášky, ale i smutné chvilky... Nostalgický paradox, který vás rozesmívá. Vracení do minulosti, prolínání přítomnosti... Dvojrole každého herců... Doufám, že se na Pannenky co nejdřív budu moct jít podívat znova. Zatím to bylo to nejlepší, co jsem v DISKu viděla!